V sobotu se odehrávaly věci velké i malé. V Bruselu se horečně se vyjednávalo o plánu na záchranu eurozóny, potom, co „trojka“ zástupců Mezinárodního měnového fondu, Evropské komise a Evropské centrální banky zjistila, že bezhlavé škrty, které byly Řecku vnuceny, srazily ekonomiku na kolena. V tajné zprávě pro ministry financí, která se okamžitě objevila ve Financial Times, se píše: „ …situace v Řecku se zhoršila, protože přizpůsobování hospodářství probíhalo stále více prostřednictvím recese a s tím spojeného kanálu mezd a cen, místo toho, aby strukturální reformy zvyšovaly produktivitu. Jde to tak rychle, že po třech měsících už by bylo na záchranu potřeba dvakrát víc miliard, než bylo dohodnuto původně. Daňoví poplatníci eurozóny však už víc nedají, pozornost se soustřeďuje na soukromé investory, aby i oni zaplatili mastný účet za bezhlavou deregulaci finančního sektoru. Už se neuvažuje o ztrátě jedné pětiny, ale hned tří pětin jejich investice.

Do Prahy se zase sjížděli demonstranti proti tomu, aby stejné neoliberální recepty byly uplatňovány i na českou společnost, jejíž ekonomika měla před nástupem pravice nejvyšší růstová tempa – a téměř nejnižší dluhovou zátěž – v celé Evropské unii. Politiky, které přišly pak, byly proti růstu a proti lidem. Na pražské náměstí Republiky přicházeli občané říci, že mají dost vlády sobecké neschopnosti, která plodí chudobu a stamiliardy státního dluhu. Nežijeme v právním státě, varovala týden před tím na mezinárodní konferenci sdružení Cesta profesorka politologie Vladimíra Dvořáková. Vládnou tady strany, z nichž žádná nevyhrála volby. Je otázka, jestli je tohle ještě demokracie.

V Praze a Hradci Králové mezitím probíhala vrcholná jednání vládních pravicových stran ODS a TOP 09, které jakoby žily v jiném světě. Věnujme ještě chvíli pozornosti projevu předsedy ODS a premiéra Petra Nečase.

Úkol si dal opravdu obrovský. ODS se podle něj i dál musí obracet k lidem, kteří neskáčou na slogany, že zdroje jsou a dluhy se neplatí, a kteří se nenechají opít rohlíkem.

Lépe by to znělo, kdyby to řekl za zrcadlem, protože jinde, než v říši snů, to opravdu nedává smysl. ODS se od začátku snaží opíjet lidi rohlíkem, že to, co přinesla svojí smrští nepromyšlených reforem, je snaha o udržitelnější budoucnost. Stačí se však podívat, jak zdroje byly jen pro ty s nejvyššími příjmy, kolik se toho rozdalo snižováním těm, kdo to nepotřebují. Kolik se toho nechalo bohorovně projíst v horních patrech, zatím co dole se škrtá, snižuje a škrtí. Pravice se dostala k moci podvodem, když bědovala nad dluhovou povodní a zveřejňovala inzeráty s vymyšlenými čísly. Zadluženost státu přitom byla stabilizovaná na nízké úrovni, několik let pod 30 procenty HDP. Nyní je to o deset procent HDP víc. Na to, jak už víme, Nečas ve svém projevu zapomněl.

"Nezaměstnanost je nejnižší za dva roky a šestá nejnižší v Evropské unii,“ řekl dále Nečas, ale klidně mohl slíbit, že až budou muset nezaměstnaní dvakrát denně na poštu a mezitím na nucené práce, oficiální statistika poklesne stejně rychle, jako poklesl při změně předpisů v Drábkových Lourdech počet invalidů. Jenže problémy se nevyřeší tím, že se zapřou. Nezaměstnaný nenajde práci tím, že ho vláda vyřadí z evidence nezaměstnaných. Ví Petr Nečas, kolik takových lidí hledá práci, aniž by je už vláda evidovala?

Přímo trapné je považovat za úspěch, že průměrná výše důchodů, jak se Nečas holedbal, je na 114 procentech oproti úrovni při pádu komunismu. Po více než dvaceti letech! a krátce předtím, než nové nízké a střední důchody podle „malé důchodové reformy“ klesnou, aby se těm vysokým mohlo přidat.

„Nejsme tak bohatí, abychom platili cizí dluhy,“ hřímal Nečas na adresu krize eurozóny. Pravda je, že to po nás nikdo nechce. Zatím jsme v opačné situace jako příjemci pomoci z evropských strukturálních a dalších fondů. Ročně platíme do rozpočtu EU třicet miliard korun a dostáváme zpátky sedmdesát. Mohlo by to být i víc, kdyby vláda dokázala peníze z Bruselu čerpat. Bohužel se nenašel rohlík, kterým by se dal opít Brusel, aby nebylo vidět, jak u nás evropské peníze padají do korupční jámy. Poskytování prostředků z pěti operačních programů už proto bylo zastaveno. Pochybení jdou zejména za krajánky a úředníky z ODS. I o tom Petr Nečas raději pomlčel.

Nejpozoruhodnější je Nečasova myšlenka, že při vstupu do Evropské unie prý lidé hlasovali o vstupu do jiné eurozóny, než jakou je dnes, proto by se mělo přijetí eura podmínit referendem. Jiné referendum by možná bylo namístě mnohem dřív. Ve volbách dnešní vlády slibovaly, že daně nezvýší, dluh sníží a zatočí s korupcí. Nyní dělají pravý opak. Možná by bylo namístě, předložit referendu to, co nebylo obsahem jejich volebních slibů. Dá se očekávat, jak by to dopadlo, když podle některých průzkumů jsou proti vládní politice čtyři z každých pěti občanů. Ještě lepší by tedy bylo zavřít krám a vypsat nové volby. A příští vláda už si s Evropou, eurem, důchody a spoustou dalších věcí poradí. Oříšek bude, co s těmi dluhy. Českými, ne cizími.

Bohuslav Sobotka