Svátek má: Žofie

Komentáře

Jiří Weigl

Výkonný ředitel Institutu Václava Klause

15. března se do Německa nejezdí

15. březen je datum symbolizující největší české ponížení v historii. Na úsvitu toho dne prezident Emil Hácha po brutálním nátlaku „vložil osud národa do rukou Vůdce Německé říše“. Následovala německá okupace se statisíci obětí a přípravou na zničení českého národa.


Je těžko pochopitelné, že současný prezident Petr Pavel se rozhodl na tuto symboliku navazovat a v den 85. výročí této tragické události se vydal do Německa v Háchových stopách.

Co tím chce svým spoluobčanům říci? Že náš osud je znovu v rukou velkého souseda? Že tak jako před 85 lety budeme bez odporu plnit cokoliv, co si nová německá extrémistická tentokrát zelená politika usmyslí? Je nám německého zeleného šílenství málo? Chceme naznačit, že v Háchově duchu jsme připraveni akceptovat všechno?

Tady neobstojí bláboly o usmíření. Symbolika je příliš jasná a zcela nepřijatelná. Náš národ a jeho představitelé musejí dát najevo alespoň náznak nějaké hrdosti a páteře.   Dovede si snad někdo představit izraelského prezidenta na návštěvě v Německu na výročí Křišťálové noci nebo přijetí Norimberských zákonů? Nemyslitelné bez ohledu na dnešní německo-izraelské partnerství. Dokážeme si představit, že by japonský císař na kulaté výročí svržení americké atomové bomby na Hirošimu jel někam do Kalifornie manifestovat japonsko – americkou družbu? Vyloučené. Jel by snad někdo z příčetných českých politiků oficiálně 21. srpna do Ruska? Nepředstavitelné.

Co touto prezidentovou cestou chceme Němcům naznačit? Že se na ně za okupaci nezlobíme? Že nás Háchova „křížová“ cesta za Hitlerem dnes k něčemu inspiruje? Všechno je absurdní.

Loňský podivný Pavlův terezínský projev, jeho ještě divnější angažmá na lichtensteinské straně v majetkovém sporu jejich knížete s Českou republikou a teď tato cesta do Německa musejí každého myslícího Čecha zarazit. Prezident Pavel evidentně ve svých krocích nemá jasno, nebo naopak koná vědomě. Obojí je na pováženou.

Jiří Weigl

Trump, nikoliv Brusel přináší naději

Trump, nikoliv Brusel přináší naději

Jiří Weigl 

11. března 2025
Sedm týdnů po nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa do funkce se zdá být náš svět vzhůru nohama.

Muži v ofsajdu

Muži v ofsajdu

Jiří Weigl 

26. února 2025
Spojené státy, Rusko a Ukrajina v neskutečném tempu jednají v různých formátech o ukončení války na Ukrajině.

Ukrajinská deziluze

Ukrajinská deziluze

Jiří Weigl 

18. února 2025
Konflikt na Ukrajině a jeho řešení se posouvá směrem, který je logický a dávno předvídatelný, ale který si dosavadní česká a evropská zahraniční politika odmítaly v záchvatech svého „wishful thinking“ připouštět – rusko-americká proxy válka se blíží ke konci,...

Trumpova ofenzívní defenzíva

Trumpova ofenzívní defenzíva

Jiří Weigl 

11. února 2025
Již tři týdny svět přihlíží bezprecedentní smršti kroků staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Donald Trump a šance na mír na Ukrajině

Donald Trump a šance na mír na Ukrajině

Jiří Weigl 

28. ledna 2025
Celý svět s velkou pozorností, nadějemi a sem tam s obavami sleduje, jak se staronový americký prezident Donald Trump ve velkém stylu ujímá vlády ve své zemi a svými rychlými kroky a prohlášeními mění politickou atmosféru všude kolem nás.

Ne návratu do padesátých let

Ne návratu do padesátých let

Jiří Weigl 

14. ledna 2025
Začínáme žít v podivné éře. Po čtyřech dekádách studené války, kdy se dvě supervelmoci a jimi vedené bloky držely navzájem v klinči, a po euforickém období fukuyamovské iluze konce dějin po pádu komunismu se najednou zcela zjevně vracíme zpátky.

Nejčtenější

Senát (horní komoru Parlamentu ČR) byste:

Zachovali
transparent.gif transparent.gif
13%
Zrušili
transparent.gif transparent.gif
71%
Nevím
transparent.gif transparent.gif
16%