Alespoň v zahraničním tisku se únosu a vraždě tří židovských mladíků věnovali novináři dosti podrobně. U nás se té věci posléze věnovali jen dva tři publicisté.

Čekala jsem, zda některý představitel našeho státu pošle kondolenci. Moc hlasů nezaznělo, ale to není podstatné, nepřekvapilo ani mlčení levicových obvyklých aktivistů, kteří co chvíli běhají demonstrovat proti Izraeli a vyhlašují bojkoty izraelského zboží, kultury i vědy. Nechci dávat do spojitosti hroznou tragédii tří chlapců a jejich blízkých s politickou polemikou, snad právě proto, že se to nabízí. Fanatismus Palestinců se neliší od fanatismu jakéhokoliv jiného teroristy a zbabělá vražda, kterou spáchali, se neliší od zvrhlosti kteréhokoliv psychopata. Ano, je zde ideologie, která vymývá lidem mozky, gumuje svědomí a činí z lidí stvůry. Ale to všichni víme.

Různé nenávistné ideologie, ať je to palestinský šovinismus, náboženský fanatismus, nebo vůbec kterákoliv násilná víra kdekoliv na naší planetě ženoucí lidi proti lidem, jsou zavrženíhodné a neomluvitelné žádnou hmotnou nouzí, politickými ideály nebo svatými cíli.

Naproti tomu bychom si měli dát pozor, abychom v odporu proti terorismu a nenávistným ideologiím nepřejímali jejich myšlení. Zvrácené režimy nejsou totéž jako národy, které ovládají. Zdráhám se šmahem označit Palestince za teroristy. Nechci šmahem odsuzovat Rusy za putinovský fašismus, nesmíme všechny Romy považovat za příživníky a nikdy nemůžeme tvrdit, že všichni Němci jsou nacisté, nebo že všichni Češi jsou zbabělci a zloději. Toto myšlení je začátkem takových tragédií, jaká se stala u osady Alon Ševut 12. června. Ti vrahové také žijí v přesvědčení, že každý Žid je jejich nepřítel. Pokud budou lidé takto uvažovat, násilí nikdy nemůže skončit.

Jinou kapitolou je produkování konspiračních teorií. Podle některých pisatelů na sociálních sítích tuto vraždu spáchal Mosad, aby mohl pronásledovat nevinné Palestince. Jiní opět dávají do souvislosti izraelské zásahy proti teroristům s údajnou odvetou za trojnásobnou vraždu. Jiní vraždě tří chlapců tleskají a nejsou to islamisté, ale česká děvčata a chlapci s ušpiněnou duší. Pokřivené interpretace celé tragédie ukazují na předpojatost, s níž my všichni ve větší či menší míře filtrujeme informace. Ani smrt nevinných dětí nedokáže zastavit rozjetý vlak předsudků a ideologických klišé. Ale ano, chováme se tak všichni, je to dáno naším mentálním nastavením, které pochází ještě z kmenového života v dávnověku. Musíme si připustit, že „jsme jako oni“, jen míra sebereflexe, sebekázně a nároků svědomí je u každého z nás jiná. S hrůzou čteme o brutální vraždě sedmnáctiletého arabského mladíka Muhammada abú Chudajra, kterou právě vyšetřuje policie a kde stopy ukazují na pomstu ze strany Židů. Dlouho jsem se zdráhala tuto tragédii komentovat, protože jsem musela vydýchat všechny zlé emoce, které se ve mně kupily po mnoho dní. Proto jsem si uložila mlčení.

Se zafixovaným způsobem myšlení těžko hned tak něco pořídíme, koneckonců dělení na vlastní a na cizí nám dobře sloužilo milióny let. Co však můžeme změnit, jsou zlé činy včetně šíření nenávistných slov. Než něco napíšeme, zamysleme se, zda se v nás chystá promluvit člověk moudrý, nebo pradávný kanibal. Zeptejme se, zda je naším opravdovým nepřítelem příslušník cizího kmene či národa, nebo zda jím spíše není člověk zlý, vyšinutý, nenávistně tupý. Na takovou hloupou nenávist pak můžeme, ba máme reagovat a ukazovat a je na nás, abychom ji kritizovali a vyvraceli, třebas i zesměšňovali. Nenávidět hlupáka a vraha je přirozené, ale naše tradice nás učí,  že nenávist nebo pomsta by nikdy neměly nahradit spravedlnost. Ať viníci vraždy Ejala, Naftaliho a Gilada stanou před soudem a ať jsou potrestáni podle práva. Ať jsou odsouzeni vrazi Muhammada abú Chudajra, a ať jsou potrestáni podle práva. Premiér Šimon Perez při setkání s novináři ve městě Sderot řekl: „Jestliže se Židé stávají vrahy, stanou před soudem stejně jako jiní vrahové.“

Svět je vážně nemocný a neexistuje jiný lék než hledání spravedlnosti namísto sebeoprávněnější nenávisti a pomsty.