Svátek má:
Monika
KOMENTÁŘ: Petr Sak
KOMENTÁŘ: Petr Markvart
Komentáře
Jaroslav Hošek
právníkJen si tak trochu (v Ústavě) škrtnout
V starším českém filmu JEN SI TAK TROCHU PÍSKNOUT říká jeden z dětských hrdinů policistům vyšetřujícím ztrátu vzácných varhanních píšťal, že je nechtěl ukrást, jen si chtěl tak trochu písknout.Tato slova lze parafrázovat v souvislosti s návrhem šesti poslanců, jimž se zachtělo JEN TAK SI TROCHU V NAŠÍ ÚSTAVĚ ŠKRTNOUT.
Dne 7.11.2016 skupina poslanců ve složení Černochová (ODS), Gabal (KDU ČSL), Hamáček (ČSSD), Kádner (ÚSVIT), Stropnický (ANO 2011) a Ženíšek (TOP 09), tedy s výjimkou KSČM zástupci všech stran a hnutí dolní komory Parlamentu, předložila sněmovně návrh změny ústavního článku 43 v části, kde se stanoví pravidla pro rozhodování vlády o vysílání českých vojáků do zahraničních operací a o pobytu cizích vojsk na našem území včetně rozhodování o průjezdech a přeletech územím ČR. Uvedenou legislativní iniciativu zachycuje sněmovní tisk 956; informace o stavu legislativního procesu lze najít sněmovních stránkách www.psp.cz.
Těžiště poslaneckého návrhu spočívá v tom, že ze čtvrtého odstavce článku 43 Ústavy mají být vypuštěny taxativně stanovené podmínky, jejichž splnění dovoluje vládě České republiky o vyslání Armády ČR a pobytu cizích vojsk na našem území rozhodnout. Nutno dodat, že uvedené podmínky zabraňují tomu, aby vláda bez předchozí parlamentní kontroly rozhodla o vyslání a pobytu vojsk v souvislosti s operacemi, které nemají obranný, mírový nebo záchranný charakter. Čtvrtý odstavec článku 4 Ústavy s navrhovanými škrty vypadá takto:
Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů. , jde-li o
a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,
b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu,
c) účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích.
Na tiskové konferenci konané k poslaneckému návrhu bezprostředně po jeho předložení upoutal hned v úvodu povzdech poslankyně Černochové, že Ústava je už dlouhou dobu v otázce vysílání vojáků do zahraničí neměnná. Nelze si nevšimnout, že její vyjádření potvrzuje obecně sdílenou neúctu ke stabilitě právního řádu. Časté novelizace zákonů jsou u nás považovány za kladný jev, za jeho vylepšení. Posuzovat novelizaci zákona stejně jako vnímat up-grade softwaru je však naprosto chybné. Právní stát stojí na kvalitně vystavěném právním řádu, jenž není nutno stále upravovat, opravovat a napravovat. Vezměme například v úvahu, že Všeobecný občanský zákoník vyhlášený roku 1811 patentem císaře Františka I. platí v Rakousku dodnes a zůstal ze tří čtvrtin nezměněn. Za velký pokles právní kultury však nutno považovat, jestliže tak člen zákonodárného sboru přistupuje k samotné Ústavě, již považuje za zastaralou, ačkoli není stará ani 25 let (přesto se jí dotklo už devět předchozích novel; co je to však v porovnání s obyčejnými zákony; například Živnostenský zákoník byl novelizován za 25 let téměř 150 x).
Pokud jde o věcný obsah návrhu změny Ústavy, je třeba především říci, že na tiskové konferenci vystupující poslanci neargumentovali pravdivě. Jestliže Černochová i Stropnický volají po vyslání českých vojáků do zahraničí rychleji, než se sejdou obě komory parlamentu, prozrazují snahu opatřit vládě právo bez předchozí parlamentní kontroly rozhodovat o vysílání Armády ČR do zahraničních operací a o pobytu cizích armád u nás v jiných případech, než je společná obrana před napadením, mírové mise schválené Organizací spojených národů nebo záchranné práce při živelních pohromách a průmyslových a ekologických haváriích. V těchto případech může vláda rozhodnout o vyslání našich vojáků do zahraničí a o pobytu cizích vojsk u nás bez změny Ústavy i dnes. Tato možnost se týká i nasazení Armády ČR do Sil rychlé reakce NATO, které však ministr obrany Stropnický považuje bez změny Ústavy za nemožné.
Na místě je tedy otázka: Do jakých zahraničních operací mají být naši vojáci vysíláni a jakých misí se má týkat pobyt cizích vojsk u nás, jestliže skupině šesti poslanců nestačí dosavadní ústavní úprava umožňující vládě rozhodovat pro případ operací (misí) obranných, mírových a záchranných?
Poslanecká iniciativa změnit čtvrtý odstavec čl. 43 Ústavy je nepochybnou reflexí na agresivní alianční politiku, jak byla prezentována v červenci 2016 na varšavském summitu NATO, jejíž realizaci předváděl Obama v posledních hodinách své vlády formou největšího tažení amerických vojsk od konce studené války (The Independent). Po změně Ústavy by vláda nabyla právo neomezeně vysílat naše vojáky a akceptovat pobyt cizích vojáků i do misí bez mandátu Rady bezpečnosti nemajících nic společného s obranou a zachováním míru. Víme, že z nedostatku mandátu OSN si NATO ani USA těžkou hlavu nikdy nedělalo. Jmenujme například Operaci Allied Force z roku 1999, kdy pod patronací prezidenta Clintona bylo bombardováno území bývalé Jugoslávie, jež mělo stovky civilních obětí. Nebo Operaci Iraqi Freedom z roku 2003 (americká okupace Iráku), která dala posléze vzniknout dnešnímu Islámskému státu. V neposlední řadě pak Operaci Unified Protector v roce 2011 v Lybii, jež svržením režimu Muammara Kaddafího otevřela naplno stavidla muslimské migraci do Evropy.
Není pochyb o tom, že zapojení Armády ČR do operací útočného charakteru by oslabilo zbylý a nikoli valný armádní potenciál k obraně naší vlasti. Bezpochyby by však tato aktivita vyvolala negativní reakci těch, proti nimž by agrese mířila. Tato odezva by zcela jistě byla vojenského rázu a svými účinky by se citelně dotkla našeho území. Není vyloučeno, že by vojenské operace mohly vyústit ve válku. Vláda by rozhodně nemohla očekávat podporu obyvatelstva strádajícího v důsledku aktivit Armády ČR v zahraničí a cizích vojsk na našem území, pokud by bylo lidem zřejmé, že vojenské operace sledují absolutně cizí zájmy, jakkoli budou označovány, jak to je zvykem, bojem za „demokracii a mír“ (viz „humanitární bombardování“ v bývalé Jugoslávii v roce 1999).
Je otázkou, jak bude s poslaneckým návrhem na změnu Ústavy naloženo. Sněmovně byl návrh předán den před zvolením nového prezidenta USA. Snahou bylo projednat jej ještě na prosincové schůzi. To se nestalo a lze jen spekulovat, nakolik to ovlivnila nejistota, jak se bude vyvíjet politika Aliance za nového amerického prezidenta. Vláda při vypracování stanoviska předloženého sněmovně 6.12.2016 sáhla po osvědčené taktice chytré horákyně z pohádky Boženy Němcové. Nejprve uvedla, že se s navrženou změnou Ústavy ztotožňuje, nicméně doporučila zachovat stávající ústavní úpravu. Ve sněmovně bylo stanovisko opatřeno poznámkou „neutrální“, což nebránilo návrh předložit 55. sněmovní schůzi do prvního čtení.
V každém případě je nutné, aby byla veřejnost o iniciativě šesti poslanců řádně informována a diskutovalo se o ní. Provládní média k tomu podnět nedávají. Nepochybně vědí proč. A 55. schůze sněmovny je za dveřmi. Začít má 21.2.2017.
Dne 7.11.2016 skupina poslanců ve složení Černochová (ODS), Gabal (KDU ČSL), Hamáček (ČSSD), Kádner (ÚSVIT), Stropnický (ANO 2011) a Ženíšek (TOP 09), tedy s výjimkou KSČM zástupci všech stran a hnutí dolní komory Parlamentu, předložila sněmovně návrh změny ústavního článku 43 v části, kde se stanoví pravidla pro rozhodování vlády o vysílání českých vojáků do zahraničních operací a o pobytu cizích vojsk na našem území včetně rozhodování o průjezdech a přeletech územím ČR. Uvedenou legislativní iniciativu zachycuje sněmovní tisk 956; informace o stavu legislativního procesu lze najít sněmovních stránkách www.psp.cz.
Těžiště poslaneckého návrhu spočívá v tom, že ze čtvrtého odstavce článku 43 Ústavy mají být vypuštěny taxativně stanovené podmínky, jejichž splnění dovoluje vládě České republiky o vyslání Armády ČR a pobytu cizích vojsk na našem území rozhodnout. Nutno dodat, že uvedené podmínky zabraňují tomu, aby vláda bez předchozí parlamentní kontroly rozhodla o vyslání a pobytu vojsk v souvislosti s operacemi, které nemají obranný, mírový nebo záchranný charakter. Čtvrtý odstavec článku 4 Ústavy s navrhovanými škrty vypadá takto:
Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů. ,
Na tiskové konferenci konané k poslaneckému návrhu bezprostředně po jeho předložení upoutal hned v úvodu povzdech poslankyně Černochové, že Ústava je už dlouhou dobu v otázce vysílání vojáků do zahraničí neměnná. Nelze si nevšimnout, že její vyjádření potvrzuje obecně sdílenou neúctu ke stabilitě právního řádu. Časté novelizace zákonů jsou u nás považovány za kladný jev, za jeho vylepšení. Posuzovat novelizaci zákona stejně jako vnímat up-grade softwaru je však naprosto chybné. Právní stát stojí na kvalitně vystavěném právním řádu, jenž není nutno stále upravovat, opravovat a napravovat. Vezměme například v úvahu, že Všeobecný občanský zákoník vyhlášený roku 1811 patentem císaře Františka I. platí v Rakousku dodnes a zůstal ze tří čtvrtin nezměněn. Za velký pokles právní kultury však nutno považovat, jestliže tak člen zákonodárného sboru přistupuje k samotné Ústavě, již považuje za zastaralou, ačkoli není stará ani 25 let (přesto se jí dotklo už devět předchozích novel; co je to však v porovnání s obyčejnými zákony; například Živnostenský zákoník byl novelizován za 25 let téměř 150 x).
Pokud jde o věcný obsah návrhu změny Ústavy, je třeba především říci, že na tiskové konferenci vystupující poslanci neargumentovali pravdivě. Jestliže Černochová i Stropnický volají po vyslání českých vojáků do zahraničí rychleji, než se sejdou obě komory parlamentu, prozrazují snahu opatřit vládě právo bez předchozí parlamentní kontroly rozhodovat o vysílání Armády ČR do zahraničních operací a o pobytu cizích armád u nás v jiných případech, než je společná obrana před napadením, mírové mise schválené Organizací spojených národů nebo záchranné práce při živelních pohromách a průmyslových a ekologických haváriích. V těchto případech může vláda rozhodnout o vyslání našich vojáků do zahraničí a o pobytu cizích vojsk u nás bez změny Ústavy i dnes. Tato možnost se týká i nasazení Armády ČR do Sil rychlé reakce NATO, které však ministr obrany Stropnický považuje bez změny Ústavy za nemožné.
Na místě je tedy otázka: Do jakých zahraničních operací mají být naši vojáci vysíláni a jakých misí se má týkat pobyt cizích vojsk u nás, jestliže skupině šesti poslanců nestačí dosavadní ústavní úprava umožňující vládě rozhodovat pro případ operací (misí) obranných, mírových a záchranných?
Poslanecká iniciativa změnit čtvrtý odstavec čl. 43 Ústavy je nepochybnou reflexí na agresivní alianční politiku, jak byla prezentována v červenci 2016 na varšavském summitu NATO, jejíž realizaci předváděl Obama v posledních hodinách své vlády formou největšího tažení amerických vojsk od konce studené války (The Independent). Po změně Ústavy by vláda nabyla právo neomezeně vysílat naše vojáky a akceptovat pobyt cizích vojáků i do misí bez mandátu Rady bezpečnosti nemajících nic společného s obranou a zachováním míru. Víme, že z nedostatku mandátu OSN si NATO ani USA těžkou hlavu nikdy nedělalo. Jmenujme například Operaci Allied Force z roku 1999, kdy pod patronací prezidenta Clintona bylo bombardováno území bývalé Jugoslávie, jež mělo stovky civilních obětí. Nebo Operaci Iraqi Freedom z roku 2003 (americká okupace Iráku), která dala posléze vzniknout dnešnímu Islámskému státu. V neposlední řadě pak Operaci Unified Protector v roce 2011 v Lybii, jež svržením režimu Muammara Kaddafího otevřela naplno stavidla muslimské migraci do Evropy.
Není pochyb o tom, že zapojení Armády ČR do operací útočného charakteru by oslabilo zbylý a nikoli valný armádní potenciál k obraně naší vlasti. Bezpochyby by však tato aktivita vyvolala negativní reakci těch, proti nimž by agrese mířila. Tato odezva by zcela jistě byla vojenského rázu a svými účinky by se citelně dotkla našeho území. Není vyloučeno, že by vojenské operace mohly vyústit ve válku. Vláda by rozhodně nemohla očekávat podporu obyvatelstva strádajícího v důsledku aktivit Armády ČR v zahraničí a cizích vojsk na našem území, pokud by bylo lidem zřejmé, že vojenské operace sledují absolutně cizí zájmy, jakkoli budou označovány, jak to je zvykem, bojem za „demokracii a mír“ (viz „humanitární bombardování“ v bývalé Jugoslávii v roce 1999).
Je otázkou, jak bude s poslaneckým návrhem na změnu Ústavy naloženo. Sněmovně byl návrh předán den před zvolením nového prezidenta USA. Snahou bylo projednat jej ještě na prosincové schůzi. To se nestalo a lze jen spekulovat, nakolik to ovlivnila nejistota, jak se bude vyvíjet politika Aliance za nového amerického prezidenta. Vláda při vypracování stanoviska předloženého sněmovně 6.12.2016 sáhla po osvědčené taktice chytré horákyně z pohádky Boženy Němcové. Nejprve uvedla, že se s navrženou změnou Ústavy ztotožňuje, nicméně doporučila zachovat stávající ústavní úpravu. Ve sněmovně bylo stanovisko opatřeno poznámkou „neutrální“, což nebránilo návrh předložit 55. sněmovní schůzi do prvního čtení.
V každém případě je nutné, aby byla veřejnost o iniciativě šesti poslanců řádně informována a diskutovalo se o ní. Provládní média k tomu podnět nedávají. Nepochybně vědí proč. A 55. schůze sněmovny je za dveřmi. Začít má 21.2.2017.
Jaroslav Hošek
|
|
|
|
|
Nejčtenější
KOMENTÁŘ: Petr Sak
KOMENTÁŘ: Petr Markvart