Není  nutné zde zdůvodňovat, proč jsem o tom přesvědčen, stačí jen připomenout skutečnost, že pokud
by Bůh existoval, nemohlo by být na světě tolik lidského zla a utrpení (viz války apod.). Jednak by tomu všemu měl Bůh zabránit a pokud ne, pak by viníky měl řádně potrestat. Nic takového se však neděje a lidé na všechno nejen doplácí, ale i umírají nevinní lidé bez rozdílu, zda jsou nebo nejsou věřící v toho či jiného Boha nebo víru.

Je-li řeč o trestu, není od věci zmínit jednoho totálního hříšníka, ekumenického fanatika, záhadně získaných hodností a titulů, člověka neskromného, ctižádostivého, nepřekonatelného demagoga, jistým kruhům loajálního sluhy a zaprodance, člověka nepředstaviteln bezcharakterního, namyšleného, drzého, neupřímného, fabulujícího, kontroverzního, nečestného, prolhaného a přes všechny tyto charakterové nectnosti a negativa přesto některými kruhy protěžovaného, uznávaného a oceňovaného. Zde je jeho vizitka:         
Prelát Jeho Svatosti – Monsignor 2. stupně, nositel Templetonovy ceny(!), prezident České křesťanské akademie, farář pražské Akademické farnosti, profesor Univerzity Karlovy a v neposlední řadě i viceprezident Rady pro výzkum hodnot a filozofie ve Washingtonu(?),Tomáš Halík.

Myslím, že jsem při vyjmenování jeho nectností, charakterových nedostatků nijak moc nepřehnal, ostatně o jehoosobě, jeho pozoruhodných aktivitách, irelevantních názorech a výrocích bylo napsáno mnohé, naposledy se k jeho „Svátosti“ vyjádřil sám Timotej, katolický (pravověrný) biskup, zde . Při pohledu na jeho fotografii nelze v jeho tváři nevidět výraz takto velmi často zpodobňovaného „Satana“, jen si ještě domyslet dva pomyslné rohy na hlavě. Výraz, který sám o sobě je krutý, zlý, falešný, ve kterém v žádném případě nevyzařuje laskavost, srdečnost, upřímnost, lidské teplo, láska a porozumění k lidem i když o nich mluví, káže a věrolomně hlásá s odvoláváním se na Boha. Toho Boha, který sice neexistuje, nicméně lidé v něj mnohdy upřímně věří.

Posoudíme-li (s lidmi věřích v Boha) vše, co dosud o T. Halíkovi víme nelze se nezeptat, kdo je tedy (pomyslnému) Pánu Bohu blíže? Člověk s pověstí Satana, který svými vykalkulovanými činy koná řadu vědomých, podlých a nečestných  tzv. „hříchů“, nebo člověk věřící, slušný, čestný, poctivý, laskavý, skromný a nehřešící?

Můžeme si také položit otázku (existuje-li Bůh), proč tedy při vědomí jeho špatných charakterových vlastnostech, při (z náboženského pohledu věřících) páchání těžkých hříchů, není po zásluze potrestán trestem Božím, ale naopak je mu dopřáváno nemalé slávy pozemské? Jak má obyčejný, slušný, oddaný a v Boha věřící člověk (natož pak většina tvořící ateisté) věřit ve spravedlnost, notabene Havlem halasně proklamovanou „pravdu a lásku“ (myšleno k bližnímu), když Bůh velebí nectnosti pomyslného Satana, alias Halíka?

Upřímně řečeno, nejde jen o samotného Halíka, ale také o nic menší „Satany“ Vlka, Duky a dalších představitelů nečestně jednající, nenasytné, neskromné a zprofanované církve! Myslím, že ony pomyslné „všechny cesty“ vůbec nevedou do Říma a k Bohu, ale jsou církevními tunely vedené do „božského“ pekla! Jestliže Mistra Jana Husa upálili za jeho pravdu, nebylo by od věci Halíka „upálit“ (obrazně řečeno) za jeho demagogické, sofistikované a podlé lži, kázání klamných a falešných bludů a tézí a dalších, v rozporu s  Božími přikázáními  odsouzení hodných nectností a činů.

Jiří Baťa