Klíčoví jaderní vyjednavači Ruska a Spojených států, Anatolij Antonov a Rose Gottemoellerová se sešli na americkém velvyslanectví v Římě, aby společně dohodli základní technické a věcné parametry vyjednávání o prodloužení končící smlouvy START 1 o jaderném odzbrojení. Podle Rose Gottemoellerové bylo vzájemné jednání velmi produktivní. Pokud jde o jejího ruského partnera Anatolije Antonova, tak ten řekl, že Moskva chce učinit maximum pro to, aby nový koncept smlouvy byl připraven do konce letošního roku.
   
Na první pohled se jedná o velmi pozitivní zprávu, která jakoby indikovala, že vše může proběhnout bez větších komplikací a díky tomu bude i dostatek prostoru k tomu, abychom od ledna příštího roku mohli být svědky dalšího snížení sebezničujícího jaderného arzenálu na zeměkouli. Druhý pohled by nás však měl vrátit do všedních dní. Říká-li jedna jednající strana, že považuje výsledek za produktivní, lze to přeložit i tak, že se dozvěděla to, co potřebovala, aby bylo možné připravit věcný tematický rámec pro další - už zcela konkrétní smluvní podmínky obou stran o podstatě příslušné dohody. Z toho pak lze usoudit, že před jednáním americká strana buď neměla tušení co je pro Rusko zásadní a důležité, čemuž se při vědomí vzájemného oboustranně velmi senzitivního vnímání dá jen velmi těžko věřit. Nebo naopak, došlo k potvrzení a případně i doplnění už dříve prezentovaných hlavních axiomů ruských vyjednávacích pozic. V každém případě Rose Gottemoellerová vyslala zprávu, že je vše na dobré cestě a potenciál dohody je vysoký.

„Moskva chce učinit maximum pro to, aby nový koncept smlouvy byl připraven do konce roku,“ říká ruský vyjednavač Anatolij Antonov. To je už však mnohem otevřenější a méně závazné vyjádření. Rusko tím deklaruje pouze to, že vše co v průběhu právě začatých rozhovorů o jaderném odzbrojení učiní, bude z jeho pohledu „maximum.“ Tato pozice umožňuje Moskvě výtečnou manévrovací schopnost a téměř žádnou garanci stabilního postoje pro protistranu. Ruský prezident Dmitrij Medveděv po setkání s americkým prezidentem Barackem Obamou na summitu G20 v Londýně k ruské ochotě jednat o dalším snížení jaderných však poznamenal, že Rusko očekává i ochotu Spojených států k odbourávání nosičů jaderných zbraní, hlavně pak balistických raket a strategických bombardérů. Tedy do jisté míry páteře amerického systému jaderného odstrašení. Další podmínkou pak podle ruského prezidenta je požadavek, aby zničené jaderné hlavice nebyly ve zbrojních systémech nahrazeny konvenčními náložemi, protože to by prý dávalo přílišné výhody Spojeným státům.

A nyní trochu historické rekapitulace:

Spojené státy s Ruskem v roce 1991 uzavřely rozhovory o jaderném odzbrojení podpisem protokolu o Strategic Arms Reduction Talks, který je dodnes chápán jako smlouva START 1. Ta předpokládala snížení počtu jaderných hlavic na 6000 pro každou stranu a strategických nosičů na 1600. Se snížením počtu jaderných hlavic a jejich nosičů úzce souvisí i stanovení časového harmonogramu. Ten byl stanoven v rámci tzv. smlouvy START 2 z ledna roku 1993. Další osud této smlouvy však už zdaleka není tak pozitivní. Podle ní měly do roku 2007 Spojené státy a Rusko omezit počet jaderných náloží na strategických nosičích ve dvou etapách na 3500 (USA) a 3000 (Rusko). Moskva smlouvu kvůli geopolitickým změnám nejprve odmítla ratifikovat (tedy díky totálnímu rozpadu sovětského socialistického bloku a následně vynucenému stažení všech svých vojenských jednotek z bývalých satelitů ve střední Evropě). Když tak nakonec udělala až v roce 2000, tak o dva roky později (2002) od ní zase odstoupila (tentokrát ve vazbě na rozšíření NATO).

Přes první pozitivní pocity dobré produktivity první rány na první jamce pomyslného hřiště jaderného odzbrojení ze strany týmu Spojených států v Římě, tak nyní bude velmi zajímavé sledovat, zda následující ruský „drive“ nedonese míček na fairway o pár metrů před ten americký. Pokud ano, pak pro USA bude jedinou šancí lepší „course management“ a pevné nervy…